P. S.

Žalman

1:Stála Gu vrátek tCmaj7ichá a smG7ířená,
jen vítr bCušil do drátAů jak do cimbDálku,
já chtěl nGazpátek k nCmaj7í se vrAmátitA7 
a věděl, žCe zas prohrávAám dívčí vDálku,
do jedné z kAmomor svýho sCrdce mě na jeden zGápad zamykG7á,
proč se mi z Cúdolí a hAor tam od ní tCmaj7ěžko utíkGá.
R:Tak se nemrač, lAmásko, že se rCáno s nocí ztrGácím,
třeba jednou, lAmásko, postavCmím ti velkou mGáj,
nezapomeň, lAmásko, že i jCá se v zimě vrGacím,
pak nám budou, lAmásko, pod peřCminou srdce tGát.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: